Karibik – Mexiko – březen 2014

Nějak si začínáme zvykat, že místo lyžování trávíme pár dní v teple u moře a musím přiznat, že to vůbec není špatné. Až na to, že člověk odlétá v péřovce a vysokých botách, což mu pak zabírá půlku kufru a vrací zase do zimy, ze které prchal pryč :-).

Proč Mexiko? Protože mi přijde ideální. Počasí je s jistotou slunečné a teplé, moře je na Playa del Carmen krásně modré, písek skoro bílý, jídlo je všude výborné a nějaké ty památky se tam také najdou. Letenky se s předstihem dají sehnat kolem 15.000,- Kč a nejčastěji se létá přes Miami, nejkratší možnou cestou. Pro nás byla nakonec nejdelší, protože miamské letiště absolutně nezvládalo procesy přestupování, a i když jsme měli 4 hodiny pauzu, poslední letadlo do Cancucnu nám uletělo. Museli jsme přespat v letištním hotelu (a zaplatit si ho) a letět prvním ranním letem. Ale to by bylo na dlouhé povídání …

Přece jen pár cest za rok uděláme, tak jsem se snažila vybrat hlavně cenově rozumné bydlení. Hotely u moře jsou příliš drahé, bungalovy zase moc daleko, zvolili jsme malý butikový hotýlek Green Oasis, vlastněný a opečovávaný francouzskou rodinou, s pár pokoji, bazénem a snídaní. K moři dvacet minut pomalou chůzí, do města čtvrt hodiny. Za 10.000,- Kč na 8 dní to nebyla špatná volba.

Letovisko Playa del Carmen je na východě Mexika jednoznačně nejznámější a klasicky turistické. Přilétá se do Cancúnu, kde jsou sice také pláže, ale taky mraky paneláků jako v Miami a to se nám moc nelíbí. Z letiště jsme jeli klasickým linkovým autobusem a z nádraží do hotelu taxíkem, žádné drama. Koordinátorka taxikářů se zeptá, kam chcete, pak řekne, kolik to bude stát a jedete. Jak jednoduché! Přivítal nás majitel, otec francouzské rodiny, vysvětlil jak s klíči, co, kde a kdy si můžeme a nemůžeme brát, používat, atd. a udělal nám kafe :-). Každodenní snídaně byly sice skromné (toasty, croissant, vejce), ale stačily, člověk v tom horku stejně nemá moc hlad.

První den jsme vyrazili samozřejmě na obhlídku města, podívali se na městskou pláž (nic moc), prošli pěší zónu a na terase u moře si dali kafe za zvuků kapely hrající Red red wine od UB 40. Taky jsem hledali možnost zapálit v místním kostele svíčku za šťastná návrat, ale marně. Oni vůbec nemají v kostelech svíčky! Viděli jsme i místní atrakci, kdy pár hochů vyleze na vysokou věž a tam se na provazech pomalu spouštějí dolů a tím se hlavou dolů točí jako na kolotoči. Zvláštní.

Další den jsme se vydali na první výlet. Do Tulumu. Lístky jsme si koupili na místním autobusovém nádraží, vyšly mnohem levněji, než kdybychom si koupili organizovaný výlet a za necelou hodinu jsme byli v areálu nádherných rozvalin a vykopávek na útesu nad mořem. Ještě před tím jsme ale přejeli tu správnou zastávku a začali tím pádem prohlídkou městečka. A skvělou kávou a sladkostí v místním bistru. Tulumské památky jsou nádherné, něco, co jsme ještě neviděli, dole pod útesem moře s krásnou pláží, na kterou jsme si taky slezli, ale nekoupali se, nechtěli jsme být celý den od soli.

Večer jsme se pak stejným autobusem vrátili do města a v místním pubu si dali první pořádné mexické jídlo a Honza díky happy hours i několik lehkých piv.

Po další lehké snídani jsme se vydali k moři. Cesta od hotelu byla příjemná, chtěli jsme jít skrz golfové hřiště, ale díky mapě jsme zjistili, že bychom se museli složitě vracet. Tak ne, žádnou „zkratku prodlužovačku“, hezky po silnici. Procházeli jsme vilovou čtvrtí místních obyvatel (těch bohatších, samozřejmě) a záviděli jim ty jejich bazény a nádhernou výzdobu zahrad, orchideje, obrovské palmy s trsy banánů… Když jsme dorazili na pláž, museli jsme nejdříve zjistit, kde co je, jak fungují lehátka, slunečníky, kam se dá jí v hotelích rozsetých u pláže… lehátka si člověk tak nějak bral, místo slunečníků stačily palmy a jak jsme zjistili, šlo se i vmísit mezi hotelové hosty a vykoupat se v bazénech nebo si tam dojít na záchod. A na studené pití. Občas mívají náramky, ale tady jen v některých a nikdo to moc nekontroloval. Povalovali jsme se ve stínu palem, občas se šli vykoupat do teplého moře a hlad nás odtud vyhnal do města až v pozdním odpoledni. Tak tohle bylo fajn, jen nejsme moc válecí.

Večer jsme zase strávili ve městě, podívali se, jaké suvenýry si můžeme přivézt domů (žádné), podívali se na odjezdy lodí na okolní ostrovy, odmítli nabídky všech těch pouličních naháněčů na šnorchlovací výlety a za tmy si užili všechna ta světla vyzdobených restaurací a barů na pěší zóně. A viděli jsme krásného, obrovského leguána Pepého, kterého měl majitel jedné restaurace venku na stolku, a krmil ho zeleninou.

Vydali jsme se na Cozumel, ostrov asi hodinu plavby lodí jižně od Playa del Carmen. Hodně se tam jezdí kvůli šnorchlování a my ostatní jsme se chtěli podívat po starém centru plném nízkých domků (třeba jako na Kubě). Nákupní zóna byla plná opilých Američanů. Na Cozumelu totiž staví ty obrovské zaoceánské lodě, kdy každá z nich vyplivne do města pět tisíc turistů, ti tam všechno skoupí (trička, chlast, suvenýry), opijí se a v sedm večer nalodí, aby mohli pokračovat na Kubu, Arubu, Miami apod. Byl na ně hrozný pohled, jak táhnou městečkem s balónky na hlavách, ve strakatých tričkách a s batohy s mayskými znaky… Na Cozumelu se odpoledne strhla taková průtrž mračen, že za pár minut bylo v ulicích deset čísel vody a nedalo se jít po chodníku. A stejně tak rychle to bylo pryč. Dali jsme si výborné tacos a nachos a další „os“ s několika omáčkami, koupili tílko s leguánem a pluli zpátky.

Další den byl ryze odpočinkový, dlouho jsme spali, váleli jsme se u bazénu a do města šli až odpoledne, hlavně kvůli pořízení výletu do Chichen Itzá. Ve městě za něj chtěli dvakrát tolik, ale cestou k našemu hotelu byl takový malý stánek a tam jsme ho naopak pořídili za mnohem menší peníze, než kdybychom si jeli po svém autobusem.

A to jsme ještě v ceně výletu zastavili v mayské vesničce, kde nám místní průvodce ukazoval mayské umění a složitě vysvětloval něco z historie. Před polednem jsme dojeli do Chichen Itza. Ano, je to turistická atrakce, ano, jsou tam mraky lidí a ne, nelituju, že jsme tam jeli. Je to magické místo a když nejde člověk s davem, užije si tajemná zákoutí, podívá se do starých lázní nebo na rozhlednu. Hlavní pyramida je samozřejmě úchvatná! Cestou zpět jsme měli ještě dvě zastávky. Tou první bylo koupání v cenotes. To jsou takové ponorné řeky, nebo spíš jeskyně se spodní (sladkou) vodou a je to báječně osvěžující. A nakonec jsme velmi krátce stavěli ve Valadolidu, městečku se španělskými prvky na domech a velkou katedrálou. Výlet byl na celý den, za malé peníze spousty zážitků a každému bych to doporučila.

Další den jsme si zase zašli k moři, drze se natáhli na hotelové pláži a hnili tam celý den. Protože zítřek byl ve znamení návštěvy zábavního parku X-caret. A také že to bylo na celý den. Vstupné je vražedné, ale stojí to za to. Celý park je jako tropický prales, malé pláže, voliéry plné papoušků, motýlí pavilon, vyhlídková plošina, plavba podzemní řekou, výlety na lodičkách, drezúry koní, koupání s delfíny a večer v 19 začíná v amfiteátru velkolepé představení o mayské historii plné scének, ukázky národních sportů a už si ani nepamatuji, co všechno tam bylo. Taxíkem jsme unavení, ale spokojení odjeli snad někdy v deset večer do hotelu. A poslední den už jsme se jen přesunuli na autobusák, dojeli na letiště a za pár hodiny byli v Praze. Asi bych tam znova nemusela, to je na světě ještě moc míst, která bych chtěla vidět, ale kdybych měla rychle řešit cenově dostupné teplo, tak tohle je jistota.

Kontaktujte mě