Jak jsme v Hong Kongu ukradli UBER.

Mám Hong Kong ráda. Je to město plné energie. Není divu, z těch milionů lidí, aut a prosklených věžáků. Někdo taková města nesnáší, já je miluju. Jezdívám tam jednou, dvakrát do roka, v posledních pár letech už se svým vlastním zájezdem. Těším se, jak lidem ukážu z města to nejlepší, jako třeba vyhlídku z terasy na Victoria Peaku. Je to atrakce No. 1. Na vrchol nejvyššího kopce Hong Kongu se dá dostat několika způsoby, ale tím nejoblíbenějším je starodávná tramvaj, taková skoro „zubačka“. Jezdí nahoru a dolů ve sklonu, kdy vám paneláky okolo vás připadají až nereálně nakřivo. Na tenhle skoro až adrenalinový zážitek se taky stojí pěkná fronta. Ale intervaly jednotlivých jízd jsou kolem deseti minut, takže jste ve většině případů za půl hodiny nahoře …

Ne tak tomu ale bylo se skupinou přátel z klubu Empiria 21.

Páteční pozdní odpoledne nabídlo krásné a teplé počasí, a můj plán, dostat se na Sky Terrace do hodiny od příchodu k dolní části lanovky, ještě posílila krátká fronta u pokladen. Paráda, to je jako vždycky, tak na tři tramvaje… Optimismus vydržel jen do té doby, než nás přítomný „pozorek“ nasměroval přes ulici kamsi do dáli. Cože? Tohle je fronta na Peak? Vždyť v ní stojí snad pět set lidí, to je tak na tři hodiny! A my máme na 18. hod. rezervaci v restauraci Bubba Gump pod terasou! Zmateně jsem pobíhala kolem. Sakra, tady přece musí někde jezdit bus 15 z Centralu. Jezdil. Bohužel jen 15X k tomuhle vchodu a zase zpátky. Tak nic. Taxík! Jediná možnost je taxík. Obešli jsme budovu a zařadili se do fronty několika lidí čekajících na červeno-žlutou spásu. Ufff. Potřebujeme tři taxíky, snad to nebude stát majlant. Jako na potvoru žádné auto… Přijíždí mikrobus, tak pro 6 lidí. Zastavuje, řidič stáčí okénko.

„Hi, we need to go to Victoria Peak, ok? Is it possible? Victoria Peak? Up? Madame Tussauds museum? Yes?

Řidič kývne hlavou. Není to klasický taxík, asi jezdí načerno a přivydělává si, když  je špička (třeba…). První šestice se souká do auta, domlouvám s Luckou, že to zaplatí a vezme si účtenku.

Další auta nás minuty a minuty míjejí, máváme na cokoliv, co má kola. Konečně přijíždí taxík. Říkám:

„Victoria Peak?“ a taxikář štěkne „Šrí handža najty“.  Vykulím oči: „Sorry? Three hundred ninety?“

Dělá si srandu? Za 400 nahoru? No to ani náhodou… taxík odjíždí. Další auto nabízí cestu za 350 HKD. Další to samé, a další, a další… co budeme dělat? Přece nepojedeme za cenu jak na letiště?  A kolik si řekne ten v tom mikrobusu? Na otázku k dalšímu taxikáři „How much to Victoria Peak?“ dostávám odpověď formou ukázání na taxametr. „Really? Normal price? How much people? Five?“ OK. Jedeme. Křičím na lidi, že se sejdeme rovnou na terase, ať jedou do posledního patra a vstupné zaplatí Octopus kartou, že sama nějak dorazím. Oslovuji mladý pár nastupující do dalšího taxi, jestli jedou na Peak a vezmou mě s sebou. Jsou to Asiati, žijí v Californii a milují Evropu. V Praze byli, líbil se jim Karlův most. A Český Krumlov. To jsou věci… Dávám jim dvacku a letím na terasu. Z našich nikdo. Přichází sms od Lucky, že mají malý problém, ale už jedou. Odepisuju, že se sejdeme rovnou na terase. Přichází pětka z taxíku. Fotíme, fouká, za chvíli zapadne slunce. První várka pořád nikde. Ne, že bych se bála, ale kde můžou být tak dlouho…?

Konečně přichází zbytek skupiny. Lucka se omlouvá, že účtenku nemá, a že to stálo stovku (to je ještě zlatý). Příběh byl prostý: ten mikrobus byl UBER. Objednaný pro nějakou skupinu lidí. Řidič myslel, že to jsme my. Tak je vezl na Peak, ale ne na vyhlídku, ale někam nahoru do vilové čtvrti. Poté, co přejel mnou udaný cíl (muzeum Madame Tussauds v obchodním centru), ozvali se „naši“, že asi jede blbě. Do toho byla původní objednávka zrušena. Takže řidič měl bandu cizích lidí v autě, kteří pořádně nevěděli, kam mají jet, on měl objednávku zrušenou, takže to otočil a vezl je všechny zpátky pěkně do centra. Nadával a stále křičel „canceled“ a ukazoval mobil… Po hromadném protestu a ujištění, že dostane aspoň stovku, je zavezl zpátky k obchodnímu centru, kde jsme se pak všichni na terase potkali.

A jaké z toho plyne poučení? Žádné. Tomuhle se totiž předejít nedá :-). Ale aspoň máme další veselou historku.

Kontaktujte mě