Canalboating

Srovnávat canalboating s plavbou na jachtě nebo katamaránu je jako srovnávat autobus s vlakem. Obliba dovolených na lodi rok od roku stoupá a není se čemu divit. Vždyť vodní kanály jsou všude v Evropě (včetně Česka). Dříve sloužily pro přepravu zboží tam, kde byly problémy s cestami, nebo přepravu komplikoval jiný vodní tok.  Je to velká zábava, mezi nejoblíbenější destinace patří Holandsko, Francie, Belgie, Německo, o svoje místo na slunci se pomalu hlásí i Irsko a Skotsko. A samozřejmě stará, dobrá Anglie, kde je to především o životním stylu. Canalboating ale nemusí být jen kanálovou záležitostí, plout se dá i po řekách a na jezerech, třeba ve Finsku nebo v Polsku.

Po naší první plavbě na Canal du Midi ve Francii jsme se do tohoto druhu cestování doslova zbláznili a od roku 2007 každoročně tuhle „mokrou“ dovolenou podnikáme, ať už sami nebo s dalšími dvojicemi přátel. Ale protože nemůžeme (s manželem) stihnout všechno, svoji lásku promítám do zařizování cest po vodě svým přátelům a známým. Vyberu lokalitu, zajistím loď, vymyslím trasu, najdu ubytování před a po cestě, doporučím co, kdy a kde vidět…zkuste to, třeba se zamilujete stejně jako já :-).

Moje srdcovky

FRANCIE

Kolem zámků a vinic

Na kanále

Během přípravy cesty po Provance a Languedocu jsem narazila na Canal du Midi. Ukázala jsem Honzovi články a obrázky o kanále a bylo rozhodnuto. Našla jsem si marínu přímo ve Francii, objednala, zaplatila a pak se jen těšila. Samozřejmě jsme se těšili oba… Pravda, neměli jsme absolutně žádné zkušenosti. Koukali jsme hlavně na cenu, protože půjčovné je ve dvou lidech zásadně nejdražší. I malá lodička, jakou jsme měli ve Francii my, stála na týden bez spotřeby nějakých 700 euro. A to jsme byli na kanále na konci září, kdy byly ceny už mimosezónní. To, co jsme si vypůjčili my, byla přes dvacet let stará kocábka, kde jsme si připadali jak v zahradní chatičce: dvě úzké postele, maličká koupelna, sezení na přídi pro dva lidi. Ale kormidlo jak uvnitř, tak „fly bridge“ nahoře. A protože bylo krásné počasí, uvnitř lodi jsme moc nepobyli. Starší a levnější lodě jsou co do kvality mnohem horší, často na nich něco selže a především u francouzských „bakelitů“ je to skoro pravidlem. Ale personál v půjčovnách okamžitě po zavolání přijíždí problémy řešit a vždycky je vyřeší. Francie byla tedy naší premiérou, proto na ni máme úžasné a trochu nostalgické vzpomínky. Od té doby uběhlo už dvanáct let. Přiznávám, že když jsme poslední den vraceli loď, na které nesplachoval záchod, nefungovalo vrchní řízení a byla lehce nabouraná vpředu nalevo, prohlásila jsem, že na loď už ani omylem a hezky budeme poznávat města a vesničky autem. Manžel se potutelně usmíval a neřekl ani slovo. Zná mě, takže když jsem před koncem roku nadhodila dotaz, jestli by se mu nechtělo v létě na loď, bral to jako normální věc. Francie je kouzelná v tom, že je tam všechno: příroda, malá města a vesnice, skvělé jídlo, víno, památky, hrady a zámky… pro každého něco.

ANGLIE

Kolébka canalboatingu

Na komoře

Stará dobrá Anglie. Vzala nás za srdce už před lety, právě kvůli životnímu stylu především těch starších Angličanů, kteří na narrowboats bydlí, jezdí na svoje zahrádky u vody nebo na nich tráví víkendy. Představte si loď, která vypadá jak železniční vagon, je dlouhá 20 metrů a víc, široká tak, že když rozpažíte, dotknete se obou stěn, a když zepředu voláte dozadu, není slyšet ani slovo. Plout na ní anglickým venkovem a městečky, je to nejzábavnější, co jsme kdy zažili. Hlavně díky komorám, které jsou od evropských tak rozdílné. Obsluhují se ručně, nejlépe ve dvou či ve třech lidech, vyžaduje to sehranost a slušnou fyzičku. Točit klikou jak u rumpálu studny a dostávat tím z bahna „šoupě“, díky kterému si pak otevřete více než stokilová vrata, není žádná legrace a na méně frekventovaných kanálech je to „o záda“. Jak to dělají ti osmdesátníci jezdící jen ve dvou, jsme za ta léta nepochopili :-). Malebný anglický venkov je především v oblasti Cotswold (srdce Anglie, kterému říkáme Midsomer, podle detektivního seriálu) a na řece Avoně, která vede Shakespearovským krajem. Nikde v Evropě nejsou tak nádherné starobylé mosty, jako právě tady. Scénář našich plaveb Anglií je téměř stejný: jezdíme z Prahy autem a spíme v Bruggách, v poledne přeplujeme trajektem do Doveru a pak zůstáváme pár dní v Cotswoldu. Naším výchozím bodem bývá Bourton – On – The  -Water (bohužel v posledním roce objevený čínskými turisty).  Vždycky! jsme měli krásné počasí, takže na první týden v červnu nedáme dopustit. Propluli jsme Four Counties (4 hrabství), celý Avon Ring, Warwick canal, kus Oxford a Union kanálu a Llangollen canal ve Walesu. Anglie pro nás bude vždycky No.1 a pokud jste třeba dva páry, které se snesou, nejste líní a oceníte klid anglického venkova a vychlazený Guiness, pak je tohle přesně pro vás.

HOLANDSKO

Pod stovkami zvedacích mostů

Utrecht

Vždycky jsme s mužem říkali, že Holandskem poplujeme, až budeme staří, nemohoucí a nebudeme fyzicky stačit na obsluhu komor nebo na složité kormidlování. Osud tomu však chtěl, abychom se s touhle placatou zemí plnou větrných mlýnů seznámili mnohem dříve. A opak byl pravdou, byla to jedna z našich nejtěžších plaveb. Měli jsme nádhernou, pohodlnou a krásně vybavenou loď Mantelmeew (zkuste to vyslovit, aby vám i místní rozuměli) a zvolili jsme okruh kolem Amsterdamu (ne tak oblíbený, jako bývá Frísland). Opravdu nic těžkého, denně tak třicet kilometrů… ale když na volné vodě fouká, každou chvíli z jiné strany, prší, nebo lije a fouká zároveň, není to nic zábavného. Loď se špatně manévruje, všechny mosty jsou zvedací, s obsluhou, není kam se schovat ani kde chytit, takže s lodí „tancujete“ před mostem a modlíte se, ať už se dá proplout. Párkrát jsme se pořádně zapotili. Ke kotvení jsou jen placené maríny (na rozdíl od Anglie nebo Francie, kde zatlučete kolíky skoro všude), takže holt musíte doplout do nich a tam se snažit najít aspoň jedno volné místo. Všude je spousta lodí, nezřídka kdy ve dvou navázaných řadách… Na druhou stranu, když pak ale proplouváte třeba takovým Utrechtem, jste jako v pohádce. Poznat střed města podplutím 16ti! nízkých mostů je adrenalin srovnatelný s balancováním na úzké lávce v horách (pro kormidelníka, samozřejmě). Zatím jsme byli v Holandsku jen jednou a poznali nádherná města jako jsou Gouda, Leiden, Haarlem, Amsterdam, Utrecht. Dvoudenní zastávka v Amsterdamu byla bonusem navíc (už kvůli syrovým herinkům). Pokud chytnete pěkné počasí, bude to pro vás nezapomenutelný zážitek, ale počítejte i s jinou variantou: holt větrných mlýnů je v Holandsku tolik právě proto, že tam pořád fouká :-).

NĚMECKO

Nečekaná krása řek a jezer

Příjezd do Berlína

„Z nouze ctnost“, tak by se dalo nazvat naše první seznámení s Německem. V září 2009 jsme měli být na klasické dovolené v Andaluzii, ale letecká společnost zkrachovala a my najednou nevěděli „co“. Tak jsme si řekli, že bychom babí léto využili k týdenní plavbě lodí, no jo, ale kde? Blízko, levně, nenáročná cesta ve dvou… Nikdy by nás nenapadlo, že Německo může být tak dobrá volba. Našla jsem malou marínu v Bredereiche kus za Berlínem, kde měli malé, spíš jezerní lodě pro rodiny s dětmi, ale loď za nějakých 500 euro na týden, proč to nezkusit? Ideální pro poznávání Meklenburských jezer a poslední sezónní koupání. Nakonec jsme se na jezera vůbec nedostali, protože byla jediná propojovací komora v rekonstrukci, ale náhradní trasa po Braniborsku nám to bohatě vynahradila čistou vodou, nádhernými lesy, trochu NDR městy, skvělým jídlem a perfektním počasím. Tak se nám v Německu líbilo, že jsme po pár letech vrátili a ze stejného místa pluli skrz Postupim a Berlín, po řece Havole a kanálu Havola – Odra. Měli jsme jinou loď než poprvé, norskou, takže po technické stránce skvěle řešenou. Každou chvíli se dalo pěkně zakotvit, maríny byly čisté, dobře vybavené (většinou kolem 10 euro za noc) a všude taková ta německá akurátnost a pečlivost. Jako bonus jsme si navíc propluli komoru Lehnitz, která má 135 metrů na délku a vrata se otevírají jako gilotina. Německo je ideální volbou pro rodiny s menšími dětmi nebo pro dvojice, které si chtějí užít nenáročnou plavbu za rozumné peníze. A ty jejich koláče…

SKOTSKO

Tisíc odstínů zelené

První kotvení

Chcete 25.000 liber? Žádný problém. Přineste důkaz o existenci Lochnesské příšery :-). My jsme se na Caledonian kanál nevydali kvůli odměně, ale kvůli videu, které jsme viděli na internetu. Cesta do Skotska je trochu složitější než autem do Anglie, ale při troše dobré vůle se to s jedním kufrem na osobu zvládnout dá (letadlem, samozřejmě). Caledonian kanál spojuje několik skotských jezer (včetně Loch Ness) a končí v moři u Fort William. Počet lodí na kanále je přísně regulovaný, možná i proto jsou lodě té nejvyšší třídy, stavěné na případné vysoké vlny, perfektně vybavené, komfortní a taky pěkně drahé. Ve dvou bychom si to nemohli dovolit, ale přidali se k nám naši přátelé, takže jsme společně letěli do Inverness, odtud je to na kanál kousek, za týden jsme propluli jezera tam a zpět a letadlem zase domů. Snad kromě Holandska jsme měli vždycky krásné počasí, dokonce i tady. Pět dní plných slunce a tepla, to místní ani nepamatovali. A díky jednomu dni, kdy pár hodin lilo a foukal vítr tak, že nešlo ani přistát, natož zakotvit, jsme si užili i ty velké vlny na Loch Nessu. Ještěra jsme neviděli, zato ty nádherné hory Highlands ano. Včetně nejvyšší hory Skotska, Ben Nevis, kam se dá vyjet lanovkou. Příroda je tady úchvatná Jestli má někde zelená barva svůj smysl, tak tady. Stovky a stovky odstínů, přes které se přelévá slunce. A v jednu chvíli jako byste zahlédli z kopců se řítícího se Williama Wallise se svými modře pomalovanými bojovníky. Svoboda je cítit z celého Skotska a Highlands vám zůstane pod kůží navždy.

ITÁLIE

Lagunou do historie

Kanál San Marco

K Benátkám mám velmi výjimečný vztah. Miluju je. Je to „naše“ město (s mým mužem). Byli jsme tady mnohokrát a vždycky, když jsme odjížděli, se Honza zasnil a prohlásil: „jednou bych si chtěl projet lagunu lodí“. Lagunu, ne Grand Canal, protože do něj soukromé lodí nesmějí. Tedy pár ano, ale jen místních V.I.P. a s povolenkou. Jsme zvyklí na kanály, občas nějaká řeka, ale jaké by to bylo v laguně? Nikdo z našich známých zkušenosti neměl, nebylo kde se zeptat, půjčoven kolem Benátek jak šafránu, maríny jen tři a drahé tak, že by člověk raději zůstal na kotvě na volné vodě, kdyby to šlo…Můj muž s oblibou říká, že „seženu i drezínu“, takže jsme nakonec v roce 2016 s přáteli Renatou a Robertem zažili ten pocit, kdy vplouváte do laguny, před vámi se otevírá pohled na Dóžecí palác, náměstí svatého Marka, kolem vás sviští motorové čluny, vaporetta, pomalu se houpající gondoly… je to nádhera a zážitek na celý život. A i když jsou italské lodě kocábky, které se na volnou vodu nehodí a vlny jim moc neprospívají (houpe to jako blázen), je to romantika. Italové jsou trochu … prostě nic neřeší, takže vás po pár dnech nepřekvapí, že zakreslené kotviště neexistuje, že to doporučené je nepoužitelné, že tam, kde má být pitná voda, je jen trubka, nebo že přijede technická loď a začne rvát z vody pilíř, u kterého zrovna kotvíte. Tím, že Benátky a okolí velmi dobře známe, bylo pro nás jednodušší se orientovat a věděli jsme přesně, kam chceme a co tam chceme vidět. Taky milujete Benátky? Tak honem, vyplouvá se z Chioggi!