A zase Anglie: tři kanály – červen 2017

My tu Anglii prostě milujeme. Přece jen je tam canalboating jiný, než v celé Evropě. A protože se v minulém roce Rychlá Rota (Renata a Robert) osvědčila nejlíp ze všech dvojic, se kterými jsme kdy pluli, řekli jsme si, že jim teda tu „naši“ Anglii ukážeme.

Otázkou bylo, jaké že kanály poplujeme, protože už přece jen něco projeté máme a opakovat se nechceme. Našla jsem tedy trojkombinaci Warwick – Oxford – Union. Je to v centru Anglie, vezmeme to zase přes Cotswold a uvidíme, co nám čas dovolí. Loď jsme vybrali cenově schůdnou, se dvěma kajutami, koupelnou a salonem, lepší průměr.

Jeli jsme naším Uhlákem a po celodenní cestě dorazili do Brugg, našeho nejoblíbenějšího města v Belgii. V Bruggách stavíme na noc vždycky (to už ale víte z předchozích cestopisů). I tam jdou ceny za ubytování závratně nahoru a pokud člověk nechce sdílet koupelnu a záchod s dalšími v hostelu, musí si připlatit. Vybrala jsem hezký hotel na náměstí Het Zand. Parkování před hotelem, brané jako výhoda, zapříčinilo proplétání se jednosměrkami, pak vjetí na stavbu a to „před hotelem“ znamenalo nakonec místní garáže (nicméně nejlevnější v celém městě).

Hotel byl v řadě dalších krásných nízkých domků, bohužel na celém náměstí probíhala obrovská rekonstrukce. I proto byla asi cena 95 euro se snídaní zohledněním bordelu před hotelem a startu sbíječek v 5.00 (no hrůza). Vybrali jsem si velký pokoj s výhledem na náměstí, RR, kterým to bylo jedno, menší pokoj do dvora (nakonec lepší varianta). Protože už se blížila osmá, vyrazili jsme na procházku městem a brali RR po zaručeně nejlepších trasách, aby jim bylo jasné, proč jsou Bruggy „top“. Byli nadšení… Stejně tak ze sladkého zákusku v hotelové restauraci, která je vyhlášená. Jen škoda, že už nevařili. V pokoji bylo horko, větrák pomáhal jen lehce, ale nakonec jsme usnuli. Asi do dvou, protože pak se před hotelem začali prohánět motorkáři a zastavovali se skupiny lidí jdoucí z hospod. Grrrr!

Snídaně byla fantastická, všechno domácí produkty. Obskakoval nás sám majitel hotelu a dal mi kontakt na své další dva penziony ve městě. Kolem 10 jsme vyrazili z Brugg do Loon Plage. To je místo, ze kterého odplouval náš trajekt do Doveru. Je to už na francouzském území a hodně lidí si to plete a jede do Dunquerku (jako my poprvé). V poledne jsme se nalodili a užili si dvě hodiny volna v pohodlných křesílkách. Radost ze slunečného dne nám jen kazily zprávy v TV, v Londýně hoří obrovský bytový dům a bude tam asi hodně mrtvých. Strašné!

Honza se chopil řízení, přece jen je mu ta jízda vlevo bližší (i když já se po zkušenosti ze Zélandu už vůbec nebojím) a bez zácp (zázrak) jsme lehce po 17. dorazili do Bourton-on-the-Water. Moc nás mrzelo, že nemůžeme bydlet v našem tradičním „háčkovaném“ Elvington B&B, ale měli obsazeno už dlouho dopředu. Vzali jsme zavděk dvěma předraženými pokoji na náměstí v hotýlku jménem Chesnut B&B. Hezké, malé pokoje, výhled na náměstí, pidi koupelna a wi fi jen v jídelně. Klasika. Vyrazili jsme na krátkou procházku vesnicí. Ach jo! Bourton objevili Číňani. Pár let jsme tu nebyli a už přibylo hospody, čínská bistra, B&B, a ze vsi se stala turistická atrakce. Tyhle vesničky jsou malé, takže když dorazí dva busy Asiatů, je to najednou sto lidí venku a nemáte si kde sednout, vyfotit si cokoliv (jsou jako kobylky a fotí se u všeho!), natož si užít klid. Zapadli jsme do naší oblíbené restauraci Rose Tree a těšili se na pořádný steak. Já jsem výjimečně zvolila kachní prsa na pomerančové omáčce a dobře jsme udělala. Restaurace se také zhoršila a ceny naopak zvedly. Humorná situace nastala při placení: servírka se třikrát spletla, jednou o 100 liber, pak o 10 a pak už jsem to za ni musela spočítat já. Taky najeli na elektronické pokladny, jen s nimi vůbec neumějí. A bylo deset a šlo se spát. Vypadá to, jako že nadávám, ale ne, je tam pořád moc krásně!

Čtvrteční den jsme věnovali prohlídce kouzelných vesnic Cotswoldu. Našla jsem pár míst, kde jsme ještě nebyli (Swinbrook, Burford) a zkombinovala je s klasikou (Bibury, Little Risington, Lower Slaughter). V podvečer jsme ještě stihli v Bourtonu návštěvu „miniaturní vesnice“, jako vystřižené z jednoho dílu Vražd v Midsomeru.  V pátek dopoledne jsme se pomalu posouvali směr marína a užili si krásné procházky v Broadwayi a výborné „jacket potatos“ v Chipping Campdenu. Cotswold je pro nás pořád jedna z nejkrásnějších částí Anglie a moc ráda bych tam jednou strávila celý týden, byť hrozí to, že vám za chvíli všechny vesnice splynou v jednu :-).

Podle plánu jsme si před třetí odpoledne vyzvedli v maríně Braunston naši loď. Pánové se začali seznamovat s lodí Brandon (když jsme řekli, že už jedeme Anglii po páté, ani po nás nechtěli zkušební jízdu) a my s Renatou odjely nakoupit. Po zkušenosti z minulého roku nám bylo jasné, že Bobas bude chtít svoji slanou snídani včetně párků, my s Honzou jsme zásadně na sladko, takže to musíme nějak pořešit, abychom se pak nehádali. Místní Tesco bylo obrovské a než jsme se zorientovaly a nakoupily, bylo skoro šest. Nabídka obrovská a hlavně pořád mají ty skvělé pudinky s ovocem, co se sežerou na posezení, i když to má půl kila. Jo!

Čas vyrazit, abychom  dopluli aspoň někam k Napton Junction a vymotali se z nejhoršího. To jsme ještě netušili, kolik lodí bude kotvit podél kanálu, nikdo nikam neplul, lodě jen kotvily. Bylo to taky asi tím, že přes den svítilo sluníčko a bylo 27,28 stupňů, a to Angláni nedávají, takže plují jen chvíli ráno a chvíli večer, přes den jsme byli na vodě sami jako výjimka :-). Museli jsme chtě nechtě zakotvit před komorou, kterou bychom už kvůli tmě asi neprojeli. Místo hezké, ale těch komárů! Zavřeli jsme všechny dveře, okna, vystříkali celou loď, nic nepomáhalo. Mrchy mizerný, byli jsme poštípaní a protože jsme nemohli větrat, nedalo se ani spát. Bylo hrozné vedro, jediná šance je spát jen pod povlečením, ty peřiny by nás udusily. A taky jsme je vytáhli zase až při předávání lodi.

Krásné počasí pokračovalo, nebe modré, vedro, byli jsme na Warwick kanálu skoro sami. Což sice byla výhoda, že nebylo narváno, ale zase jsme si museli všechny komory otevírat sami. A šlo to pěkně ztuha, některá šoupata byla zapadlá hluboko v bahně (nebo už jme fakt chcípáci). RR se rychle zapracovali a šlo jim to skvěle. Oni jsou opravdu báječní, nic se jim nemusí říkat dvakrát, sami od sebe jsou aktivní a zajímá je všechno kolem lodi a vody.

Honza přišel s jednou malou novinkou: pokud to půjde, bude jezdit komory jen jednou stranou, takže se tolik nenadřeme, budeme otevírat jen jedno křídlo vrat. Šlo to perfektně. Těsně před Warwickem se k nám přidal jeden sólista s menší lodí, tak jsme si vzájemně pomáhali. A možná i díky tomu jsme byli před západem slunce ve Warwicku. V místní maríně nebylo absolutně možné zakotvit, tak jsme se vrátili blíž k městu. No, blíž… do centra to bylo stejně skoro půl hodiny pěšky. Došli jsme k hradu, největšímu lákadlu v oblasti, zjistili, jak mají v neděli otevřeno a kde je pokladna, a pomalu šli zpátky. V obchodě jsme nakoupili dobroty a všechno jsme večer sežrali :-).

Neděle byla ve znamení návštěvy hradu Warwick. Platí se celkem vysoké vstupné (asi 900,- Kč), ale na hradě jsou spousty atrakcí, které jsme si užili. Středověké zbraně, interaktivní prohlídky, drezůry dravců… na pár hodin nám to tam vyšlo. Výhled z hradeb byl famózní a schodů jsme se nastoupali nepočítaně. V pozdním odpoledni jsme se rozhodli plout dál, nic už nás ve Warwicku nedrželo a bůhví jak bude po neděli. Takže jsme se vraceli stejnou cestou, což ale nevadilo, protože ty pohledy jsou stejně úplně jiné. Plus s byl s námi na kanále borec, který vůbec nekormidloval loď, když vplouval do komory, normálně ji „koníkoval“ na laně. Jasně, bylo to i proto, že byla komora částečně otevřená a pak pomáhal zase nám, ale takhle jsme to jet ještě neviděli.

Úterý a středu jsme proplouvali Oxford kanál, jeden z nejstarších. Ten vede od Napton Juction až do Oxfordu, ale tolik času jsme neměli a hlavně z mapy nešlo vyčíst, jako moc je kanál udržovaný nebo ne. Když jsme totiž pluli Four Counties nebo Avon ringem, vodní toky tam spravovala společnost Canal Waterways. Kromě perfektně upravených břehů poskytují i čas od času na trase „domečky“, kde jsou záchody, sprchy, pračka, žehlička, časopisy, mapy… a nájemci lodí mají od těch domků univerzální klíč. Tady to ale měla pod palcem jiná společnost, která se o kanály starala mnohem hůř. A domečky žádné. Taky se nedalo kotvit všude, často jsme naráželi na kilometry rákosu, kam se kolíky zatlouct nedaly. Taky komory byly jiné než na ostatních kanálech, naštěstí hodně mělké, takže se napouštěly rychle a jejich obsluha byla snadná. Naším cílem bylo městečko Banbury, ale nešlo to tak rychle, to bychom museli plout jako blázni, skoro do setmění a vlastně jen kvůli noci na kraji města, tak proč se honit.

Zůstali jsme v nedalekém Cropredy a dobře udělali. Romantické místo u mostu bylo poslední volné, zase všude mraky lodí. Šli jsme se s Honzou projít vesnicí a RR si četli knížku na místním hřbitově. Další ráno jsme vypluli směr domovská marína s tím, že pokud bude čas, zkusíme si proplout na Union kanálu i 2 kilometry dlouhý tunel. Povedlo se. Ve čtvrtek odpoledne jsme to dali tam a zpátky (tunel je vždycky prima zážitek), řekli si, že víc už by to bylo moc :-), sbalili většinu věcí a šli si po svých.

V pátek ráno jsme odevzdali loď a odjeli do Doveru na trajekt. Cestou jsme se ještě stavili na pár minut v Bletchley parku. Nedávno jsme koukali na film Enigma, přece jen ty válečný věci máme rádi, tak jsme se chtěli podívat kolem, aspoň na hřbitov nebo k pavilonu B a C, ale nevyšlo to. Všechno je k vidění až po zaplacení vstupného. Kdybychom měli několik hodin, tak by se to vyplatilo, ale co kdyby byly na M1 zácpy… Nakonec nebyly a my jsme mohli RR provést po Doveru. A dokonce jsme si dali i pravé anglické fish & chips u nějakých Arabů :-).

Uteklo to rychle, za chvíli jsme byli zase v Evropě a čekala nás poslední zastávka v Belgii. V nádherném Gentu nebylo vůbec žádné cenově dostupné ubytování (já prostě nedám 180 euro za pokoj!), tak jsme byli nakonec v nádherném B&B pár kilometrů jižně. Krásný venkovský dům, levandulová zahrada, velké pokoje, milí majitelé, co nás přivítali, nabídli nám pití a ráno uvařili fantastickou snídani. Škoda, že jsme tam nemohli zůstat déle. Dopoledne jsme zajeli do Gentu, ale bylo zataženo a začalo pršet, ani jsme neměli chuť na courání a po obědě vyrazili do Česka. Ještěže ty mobily jsou už tak chytré, dostali jsme se do obrovské zácpy u Antwerp, GPS nás pořád naváděla na dálnici, ze které jsme sjeli, ale našla jsem v mobilu cestu po okreskách a díky tomu jsme ušetřili tak 3 hodiny času a hlavně nervy.

Poslední návštěva Anglie se povedla. Nám prostě počasí přeje a máme na lodi vždycky hezky. Proto nedáme dopustit na červen, jen se musí pohlídat, aby nebyly Bank Holidays nebo nějaká oslava, to je potom všude moc lidí. Země podražila, ve městech bylo znát, že chybějí mladí lidé, o Brexitu nikdo nemluvil a venkov, ten byl pořád ten starý, dobrý a anglický :-).

Kontaktujte mě